ČÁST1, příběh není podle skutečné události, má tvorba

Dlouho jsem se dívala do stropu. Michal mě opatrně chytil za ruku a dlouze se na mě podíval. přivinula jsem se k němu tak nemotorně, že pera staré pohovky bolestně zakvílela. Teď jsem hleděla do je´ho krásných tmavomodrých očí. Lehce mi vzal obličej dodlaní a jeho ústa přilnula k mým. Odstrčila jsem ho.
,,Promiň... nemůžu." Vstala rychle z pohovky a vzala kabelku
,,Počkej přeci! ... Danielo!" Dělala jsem, jako bych jeho zoufalé volání neslyšela.
Staré vspomínky mě urputně tlačily z bytu. Venku pršelo. Vlastně jsem byla ráda. Slzy koulícíse po mých tváříchy byly brány jako kapky deště. Byla jsem přesvědčena, že Michalova tepělivost už je u konce, zezačátku našeho vztahu jsem mu vše vysvětlila a on zřejmě pochopil, že nechci žádný blišší tělesný kontakt, ale jeho pokusy jsou teď čím dál naléhavější.
Doma jsem si dala sprchu a ještě trochu si pobrečela. Byla jsem unavená, ale pomyšlení na spánek jsem rychle zapudila. Ve snech by se mě určitě objevoval ten upocenej prasák Adam. Tak jsem se posadila a zírala do zdi. Pak se ze smutku stal vztek. Vztek se stupňoval. Nevydržela jsem jentak sedět. Otevírala jsem po bytě všechny šuplata, almary, sekretáře, skříně. Uvědomovala jsem si, že se chovám jako psychopat. A pak, v jedné skříni jsem našla lahev slivovice. Uchopila jsem ji do ruky a tupě zírala na tekutinu podobnou vodě. Pak jsem si enchtě vzpomněla jak mi před rokem Adam nabízel sklenku alkoholu se slovy :,,To tě hodí do pohody, dej si s nama." Já tehdy odmítla. Nějak jsem si ale neuvědomila, že ty strašné vzpomínky, které mě dnes odtrhly od Michala zavinilo působení alkoholu na Adama.Ale dnes jsem to rozhodně potřebovala. Otevřela jsem uzávěr a lokla.
--pokračování příště--