Březen 2011

Z deště pod okap 1

18. března 2011 v 21:30 | Pani-Zofie |  povídka
ČÁST1, příběh není podle skutečné události, má tvorba


Dlouho jsem se dívala do stropu. Michal mě opatrně chytil za ruku a dlouze se na mě podíval. přivinula jsem se k němu tak nemotorně, že pera staré pohovky bolestně zakvílela. Teď jsem hleděla do je´ho krásných tmavomodrých očí. Lehce mi vzal obličej dodlaní a jeho ústa přilnula k mým. Odstrčila jsem ho.
,,Promiň... nemůžu." Vstala rychle z pohovky a vzala kabelku
,,Počkej přeci! ... Danielo!" Dělala jsem, jako bych jeho zoufalé volání neslyšela.
Staré vspomínky mě urputně tlačily z bytu. Venku pršelo. Vlastně jsem byla ráda. Slzy koulícíse po mých tváříchy byly brány jako kapky deště. Byla jsem přesvědčena, že Michalova tepělivost už je u konce, zezačátku našeho vztahu jsem mu vše vysvětlila a on zřejmě pochopil, že nechci žádný blišší tělesný kontakt, ale jeho pokusy jsou teď čím dál naléhavější.
Doma jsem si dala sprchu a ještě trochu si pobrečela. Byla jsem unavená, ale pomyšlení na spánek jsem rychle zapudila. Ve snech by se mě určitě objevoval ten upocenej prasák Adam. Tak jsem se posadila a zírala do zdi. Pak se ze smutku stal vztek. Vztek se stupňoval. Nevydržela jsem jentak sedět. Otevírala jsem po bytě všechny šuplata, almary, sekretáře, skříně. Uvědomovala jsem si, že se chovám jako psychopat. A pak, v jedné skříni jsem našla lahev slivovice. Uchopila jsem ji do ruky a tupě zírala na tekutinu podobnou vodě. Pak jsem si enchtě vzpomněla jak mi před rokem Adam nabízel sklenku alkoholu se slovy :,,To tě hodí do pohody, dej si s nama." Já tehdy odmítla. Nějak jsem si ale neuvědomila, že ty strašné vzpomínky, které mě dnes odtrhly od Michala zavinilo působení alkoholu na Adama.Ale dnes jsem to rozhodně potřebovala. Otevřela jsem uzávěr a lokla.

--pokračování příště--

jen prchlavý okamžik a...

16. března 2011 v 16:31 | Pani-Zofie |  Žofie píše
Být pořád ve střehu? Nikdy nevypnout? Ne, díky, nic pro mě... Jednomu člověku ale vděčím za to, že když já jsem vypla ona byla ve střehu a vděčím jí za to že můžu chodit.

Jednoho dne jsem se vydala s kamarádkou ze školy. V zapáleném rozhovoru jsme vstoupili na silnici. Šla jsem trochu před kamarádkou. Najednou auto. Rychle mě mě zatáhla za rameno a já jsem tak musela ustoupit o ktok v zad. Díky tomu se auto mé noze vyhlo. Tenkrát jsem si neuvědomila, že kdyby mi auto přejelo nohu, zordrtilo by mi ji a už nikdy bych nemohla chodot.
Vteřina je dost dlouhá doba, aby se ti obrátil život vzhůru nohama.

Žofie

ničitel pocitu soukromí

13. března 2011 v 14:16 | Pani-Zofie |  Žofie píše
Tak zvaný E LOKATOR mě připadá spíšejako nepřítel dobrých vztahů nebo...
...NIČITEL POCITU SOUKROMÍ mladých?

Pro ty, co neví co se zkrývá pod názvem e lokator:
Laicky řečeno jsou to náramkové hodínky, které si "monitorované dítě" připevní na zápěstí a rodiče pak vidí, kde se jejich dítě nachází.Do E lokatoru, jehož cena se u nás pohybuje kolem necelých 4 tisíc musí být každý měsíc doprňovat poplatek cca 400 Kč.

Můj názor na e lokator:
Řekla bych, že ´tento přístroj by se neměl používat každý den, ne-li jen pro mimořádné situace- Osmiletá Ivanka jede poprvé sama ze školy domů, Desetiletý Pepa jede k babičce na druhý konec města... Ale při přepadení násilníkem e lokator ničemu nepomůže- násilník si á veliký pozor, aby oběť neměla nic podobného!
Nedovedu si představit, že by mi rodiče v mých pubertálních letech dali něco podobného jako e lokator. Nesnáším pocit, že mě někdo sleduje, že nemám soukromí (a to i tehdy jsem nesnášela). E lokator by zřejmě skončil někde v koši, ale přecejenom je to škoda pěněz, takže asi bych mu vyndala baterky.. Kdyby už jó rodiče měli potřebu VÝJIMEČNĚ mě monitorovat museli by se mnou důklaně prodiskutovat proč je to potřeba. Taky jsem potřebovala vědět, že mi rodiče DŮVĚŘUJÍ, a E lokator by tomuto moc nepřidal.

!!!pozor!!!
Tento článek budí o mě přesvědčení, aby se rodiče nestarali o své děti, ale to si NEMYSLÍM!!! E lokator plně nahradí láska a zdravý zájem rodičů o dítě. U dospívajícího by měla být kontrola rodičů diskrétnější, ale měla by být!

A váš názor na e lokátor?
Žofie

říká vám vůbec něco potravní řetězec? aneb Vegetariánství pohledem Žofie

7. března 2011 v 16:39 | Pani-Zofie |  Žofie píše
A je tu dlouho prodiskutovávané téma:

VEGETARIÁNSTVÍ

Vrátíme se o pár milionů let zpátky. Co vidíme? Jeskynní muži (nevím jak slušně nazvat naše předky) se právě vrátili z lovu. Ulovili obřího mamuta. Rozdělali oheň a opékajího. Jeskynní ženy zpracovávají kůži. Vše z mamuta se využije do poslední kapky krve. Mamut (a obecně maso) je hlavní prvek jídelníčku.
Uf. Krátká exkurze do pravěku je za námi. A teď přítomnost a třináctiletá Anička(nemyslím žádlńou konkrétní osobu).
Právě jí "ruplo" v bedně a rozhodla se nejíst maso. Maminka je zásadně proti- maso je zásadní zdroj důležitých látek! Ale Anička je neoblomná. Při obědě se masa ani nedotkne.
Ano, od pravěku se naše myšlení zásadně změnilo. Ale jedno je i v této době si potřeba si uvědomit: člověk je na vrcholu potravního řětězce. V přeneseném slova smyslu se po nás chce jíst zvířata!!!
Teď jsem si uvědomila, že vypadám jako hrozná sadistka... Jejda... Jdu to napravit: I já mám ráda zvířata. Dokonce mám doma jedno. Uvažuji taky o práci veterinářky. A přesto jím maso.
(...)
S čím nesouhlasím je teda nedůstojné a nelidské podmínky, kde chovají zvířata na maso. I tady si musí uvědomit, že kvalita má rozhodně přednost před kvantitou.´A hlavně aby to bylo nejlevnější, že?! Na maso používají nemocná zvířata a o dalších podrobnostech ani nemluvě... Jenže co proti tomu můžu dělat?? Ráda si kupuji maso od českých výrobců, jenže kdo mi zaručí, že tady se zvířata chovají v lepších podmínkách?

Žofie

jedinečná, nenapodobitelná! Kdo?? Já!

4. března 2011 v 12:01 | Pani-Zofie
Když se s někým seznamuju obvykle řeknu jen jak se jmenuji popřípadě kolik mi je. Rozhodně přitom nebudu popisovat svoje ego tak podrobně, jako to udělám teď. Takže...

,,..Žofie, těší mě!"

Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila kdo jsem, že mohu dělat svobodná rozhodnutí-nést za ně následky, ale i si užívat kladů, které mé rovzhodnutí přineslo. Jsem ctižádosti vá a teď vám tdy můžu napsat sloupecdalších vlastností, jaká jsem, ale to stejně nikoho nezajímá. Toto je ta nejdůležitější. Všichni chtějí pikantnosti! A teď se podtžte! Mám se ráda!!! Tak teď jsem si proti sobě poštvala celý blogující svět. Toto pronést na blog.cz je velký... jak to říct... úkaz, všichni mi teď totiž na čelo nalepí nálepku "namyšlená". A teď další "šokující" prohlášení: Mám se ráda!!Každý se má rád. Tak jsme se narodili. A je to dobře!! Každý si můžeme říct aspoň jednu věc co se na něm líbí. Teď se mnou určitě nesouhlasíte. Ale proč být tak skromný? Sám před sebou něco tajit?
Nechci vypadat jako žádná modelka, nechci totiž vypadat jako nikdo! Jsem originál, nikde stejnou Žofii nenajdeme tak proč toho nevyužit? Proč chodit stejně oblékaná jako.... nevím kdo?? Tak teď si mě určitě představíte jako totální mimoňku v totálně ulítlých hadrech. Nechci totiž nadruhou stranu vybočovat z davu, aby si mě každý všiml to zas já ne. Prostě se se oblékám jak se to líbí MNĚ! Poslouchám to co se líbí MNĚ!! ´Přátelím se s lidmi co jsou blízcí MNĚ!!! Je mi jedno, jestli se vám to líbí nebo nelíbí. Žiju si po svém a je mi dobře. Nenechám se ovlivňovat nějakými hvězdami, horoskopy, trendy. Jo vím. jsem egoista :-)

Příjde mi zbytečné vám sem ještě vložit fotku. Koho by zajímal můj "egoistický" ksichtík?
I po tomto článku o mě nevíte spoustu věcí.
A teď zásadní otázka: PŘEČELT TENTO ČLÁNEK VŮBEC NĚKDO???

Žofie

blogová realita?!

4. března 2011 v 9:18 | Pani-Zofie |  Žofie píše
Zaráží mě jak si všichni myslí, že blog s velkou návštěvností je blog dóbrý s kvalitními články. Za těch pár týdnů, co se můžu považovat za blogerku jsem se přesvědčila, že je to právě naopak.
Jenže na kvalitu článků se jak se zdá moc nehledí. Už jsem narazila na mnoho blogů, kde za článek považují zkopírovaný obrázek, nebo článek (jak jinak než zkopírovaný) o nehtech. A ještě se dané nejmenované dmou pýchou že přidaly 10 článků za den. Ano, ano cvály hodné! Jenže na podobný blog se už nevrátím...
Žofie